Podpořte nás

Pro média    Ambasadoři   Archiv rok 2025   Archiv rok 2024

Ambasadoři

Roman Göttlicher

Odmalička mě bavilo dozvídat se nové věci, zkoumat, přicházet na kloub záhadám. Na základní škole i gymnáziu ve Frýdlantě nad Ostravicí, a později i na FF UPOL (česká filologie – historie) jsem měl štěstí na učitele, kteří toto mé nastavení podporovali a rozvíjeli. A protože jsem sám zažil, jak může dobrý učitel pomoct, inspirovat, provázet, předávání zkušeností dál mě nadchlo a chtěl jsem se stát také učitelem.
 
První setkání mladého učitele plného ideálů s každodenní středoškolskou realitou nedopadlo nejlépe, a tak jsem školství opustil a začal se věnovat podnikání. Provozoval jsem fitcentrum, vzdělával se v oblasti sportovního tréninku, prošel psychoterapeutickým výcvikem – a najednou jsem si uvědomil, že jsem vlastně pořád učitel – svých klientů, sportovců – a že je to skvělé. Viděl jsem, jak úspěch může vést k motivaci, jak je důležité stanovovat si jasné cíle, jak je důležité růstové nastavení mysli.

A protože jsem měl opět štěstí a potkal skvělé a inspirativní učitele, rozhodl jsem se do školství vrátit, stát se jejich kolegou a naplno využívat nabyté zkušenosti a silné stránky.

Působím jako výchovný poradce a dále se vzdělávám a působím v psychoterapii a poradenství. V práci se studenty i klienty využívám přístupu terapie přijetí a odhodlání (ACT), budování odolnosti a smysluplného života založeného na hodnotách. Ve svých hodinách, které promýšlím z hlediska kognitivních věd, využívám postupy činnostní výuky za pomoci moderních technologií.

Rád se se studenty vydám na výlet pod stan, vedu kroužek deskových her a čas od času uspořádám baristický kurz.

Myslím si, že škola je místem, kde se učí jak žáci, tak učitelé. A učitelé by se měli stále vzdělávat, hledat zpětnou vazbu, růst. Věřím, že pro práci učitele je důležitá obeznámenost s kvalitní odbornou literaturou. A že naprosto zásadní je vybudování vztahu založeného na vzájemné důvěře a respektu.

Mějte se hezky, přeji hodně sil a radosti v nadcházejícím „wellbeingovém týdnu“ – a nejen v něm!

Zobrazit více

Aleš Benda

Myslím si, že v učitelské profesi je nezbytné si čas od času položit dvě zásadní otázky. Proč dělám práci, jakou dělám a proč ji dělám tak, jak ji dělám? Položil jsem si upřímně obě a pak je černým fixem přenesl na papír a pověsil na nástěnku v kabinetu vedle foto vtipu o ledních medvědech. Společně tak už několik let rámují můj pedagogický horizont. I když se jimi nezabývám denně, tak ty vědomé chvíle s tématy strávené jsou strhující, občerstvující a příjemně obohacující. Nabízejí mi totiž výhled na moji pedagogickou praxi.
 
Jaký jsem, jak se chovám k sobě a k ostatním? Jak ovlivňuji své žáky? Jaké jsou hodnoty, kterými přispívám do vztahů? Jaká je moje třída a jaký jsem třídní, co přináším svým žákům a co si odnáším? Jak mezi sebou žáci ve třídě komunikují a jak komunikují se mnou a já s nimi? Jak dobrý jsem učitel? Jakým směrem své žáky vedu, jak o nich a o sobě přemýšlím? Jaké je vlastně české základní školství, jakou má povahu a jak se podílím já na jeho vytváření?

Věřím, že dávám žákům to, co skutečně potřebují. Dávám jim pozornost, kterou si zaslouží, a nemalou pozornost věnuji také sobě. Nespěchám, dovoluji si zpomalit, vyloženě nementoruji a plně si uvědomuji, že každou chvíli tak mohu být svědkem zázraku pozitivní změny. Dovoluji žákům i sobě být tím, čím jsme, nesleduji stále jen to, čím bychom být měli a co bychom měli umět. Pak přeci můžeme být více lidští! Podporuji klima v naší škole pomocí všímavosti, starostlivosti a upřímné lásky k druhým i k sobě. Jsem aktivní a angažovaný, ale nebojím se být také sem tam jako ti dva lední medvědi z vtipu: líný, uvolněný, hravý, upřímný, pohodový a veselý! Proč? Protože naše děti právě tohle ode mne čekají a protože děti jsou to nejvzácnější, co v téhle zemi (na světě) máme.

Tak tohle jsem já. A jak to máte vy?

Zobrazit více